S kresbou jsem začal ve svých čtrnácti letech a s malbou v osmnácti. Nejprve jsem kreslil své vlastní portréty nebo blízké rodinné příslušníky. O tři roky později vzniklo několik surrealistických témat. Ještě o něco později jsem už využíval živé modely, abych si osvojil fyziognomii lidského těla. Často se jednalo o akty anebo portréty: „Gagriela“, „Radek“, „Vráťa“, „Jozefína“, „Silvia“, „Barbora“, „Michael“ ad.
Soukromé kurzy kresby započaly v mých dvaceti letech u akademické malířky Jozefíny Garai, poté u Františka Černého, Petra Háje, Michala Rajniše a naposledy večerní kurzy na UMPRUM u Borise Jirků. Následně jsem se pak ještě zhruba pět let věnoval kresbě s věhlasnou modelkou uměleckých škol Evou a modelem Petrem.
1989
Na jaře roku 1989 bylo založeno Sdružení amatérských výtvarníků, jehož jsem se stal členem a poprvé s ním vystavoval 16.—18. 6. 1989 ve Valdštejnské zahradě v Praze. Druhá společná výstava se konala v roce 1991 v Chodovské tvrzi a mé členství ve sdružení vyvrcholilo na podzim Salónem výtvarníků v tehdejším domě U Hybernů. Vystavil jsem pouze dva obrazy: „Leden '89“ (110×110) — reakce na násilně potlačenou demonstraci v období tzv. Palachova týdnu, kterou jsem prožil. Druhým obrazem byl malý olej s názvem „Spoutaný“. Ten byl zakoupen do Francie majiteli zámku.
V roce 1989 vznikla jiná má zásadní plátna „A co?“ (pankáč) nebo „Odnášení zvonu“, předznamenávající konec totality u nás…
V 90. letech si dělám různé záznamy při cestách v zahraničí — kresby a pastely.
1998
Svou první větší výstavu jsem uspořádal s Jozefínou Garai v klubu Angel na pražském Smíchově v roce 1998. O rok později jsem namaloval své dosud největší plátno „Štamgasti“ (olej, tužka) pro nově otevřenou pražskou kavárnu Cafe-Cafe. Tenhle obraz vznikal tři měsíce a skvěle jsem si ho užil. Spojil jsem v něm imaginární, snový svět s reálnými štamgasty, kteří jsou přátelé majitele kavárny nebo moji. Tak se na obraze objevuje např. Dara Rolins, Hana Hegerová, Ilona Csáková, Fero Fenič nebo samotný majitel Richard Hrádek a má kamarádka Kateřina Hajnovská se svým psem Ringem.
Slavnostního odhalení velkoformátového plátna (cca 3,4×1,6 m) se účastnilo mnoho osobností a samotná Hana Hegerová plátno odhalila. (V roce 2006 jsem obraz „Štamgasti“ věnoval Domu světla v Praze, protože ze stěny kavárny byl svěšen z důvodu komerčního pronájmu plochy.)
Tenhle rok považuji za zlomový a čas od času jsem se účastnil jiných výstav jako např. Díra — nedíra v Loosově vile (rok 2000), kterou pořádal fotograf/kameraman David Cysař. Tady jsem namaloval speciálně „Internetový triptych“.
2006
Pro UNICEF jsem vytvořil panenku. Byla darována pro projekt Adoptuj panenku a zachráníš dítě. Vybrané peníze z prodeje panenek jdou na podporu očkovacích programů v rozvojových zemích. Svou panenku jsem pojmenoval „Cudná“ Zrodila se v srpnu, výška: 37 cm.
2008
V listopadu 2008 jsem daroval své dva obrazy pro aukci Art for life. Jeden s názvem „Spočinutí“ a druhý „Zrození (muže)“. Na vernisáži v galerii v Haštalské ulici si tehdejší ministryně Džamila Stehlíková vybrala po krátké chvíli plátno „Spočinutí“ a tehdejší ředitel Domu světla Miroslav Hlavatý si zakoupil mé druhé.
Jiné výtvarné akce, kterých jsem se účastnil byla např. Trikem proti komunismu (www.dekomunizace.cz). Navrhl jsem triko se sloganem „Na komunisty sere pes“. Druhý návrh jsem vytvořil pro jinou akci Komunista na hradě? V žádném případě! aneb po kikině v mikině. Svému návrhu jsme dal slogan „Pravda a láska v ohrožení!“.
2011
V březnu jsme opět spolu s Jozefínou Garai uspořádali výstavu, ještě se sochařem Janem Vítem, ve Školícím centru v Karlíně, kterou jsme poté přenesli do Divadla U Hasičů na Vinohradech. Na téhle výstavě jsem už představil své první obrazy tzv. pocitové abstrakce, např. obraz „Zrození“ nebo „Kachničky“.
2014
Můj výtvarný styl se začal oprošťovat od figury v polovině prvního desetiletí nového milénia. Totální proměna nastala s mým pravidelným pobytem ve španělské Andalusii. Zcela přirozenou cestou jsem dospěl do současné abstraktní polohy. Ročně vytvořím zhruba 15—20 pláten. Mezi běžnými tématy se objeví hlubší téma jako reakce na různé dění a podobně. Jedním takovým dílem je obraz „Kyjevská víra“, vytvořený po Euromajdanu v hlavním městě Ukrajiny a anexi Krymu. Plátno bylo vystaveno jako pocta Ukrajině na MFF Praha — Febiofest v roce 2014.
2016
Hluboký vztah mám k prodanému plátnu „Václav Havel v nás“, z tohoto obrazu jsem vytvořil propagační pohlednice. Nedlouho po nástupu Miloše Zemana na Hrad, vzniklo plátno „Plíživá negace“.
Tahle plátna a zhruba 12 dalších jako „Barevná víra“, „Martinův svět“, „Studna tužeb“ aj. jsem vystavil na své první samostatné výstavě v Chodovské tvrzi na pražském Chodově v březnu 2016. Zárověň jsem v rámci výstavy prezentoval své práce z užité grafiky — katalogy, obaly CD/LP a jiné tiskoviny.
Maluji a tvořím zcela nezávisle a svobodně, pouze když mám vnitřní puzení a inspiraci. Několik obrazů je v soukromých sbírkách nejen u nás, ale také v USA, Francii, Španělsku nebo Dánsku. „Portrét Hany Hegerové“ (z roku 1992) jsem využil v roce 2017 pro obal jejího CD titulu Omrvinky. Hana Hegerová svůj portrét komentovala slovy: Velice se mi líbí, protože jsem to já, nejsem to já…